Tajemství léčivého medu

Jeho příznivé účinky znali už staří egypťané. Řečtí bohové vděčili medu za nesmrtelnost. Teď vědci zjistili, proč je tak zdravý.

Ne nadarmo označovali naši předkové med za „živoucí slzy boha Slunce“ nebo za „sladké zlato“. Je v něm totiž přes dvě stě různých léčivých a podpůrných látek posilujících organismus. Ty jsou obsaženy ve čtyřiceti procentech ovocného a třiceti procentech hroznového cukru, zbytek tvoří voda. Různé druhy medu se od sebe liší díky téměř sto dvaceti odstínům a vůním daným rostlinami, ze kterých pocházejí. Dokud se v medicíně neprosadila antibiotika, byl to právě med, který dokázal přírodní cestou zastoupit.

Ničí desítky škodlivých mikroorganismů

Podstatou medu jsou právě cukry, které snadno prostupují do krve. Tělu přinášejí okamžitou energii, což vítají třeba sportovci. Je zdrojem důležitých bílkovin, vitamínů a minerálů. Najdeme v něm vedle éterického oleje důležitého peroxidu vodíku například, mateří kašičku, kterou vyrábějí žlázy mladých včel. Bez ní si nedovedeme představit omlazující kosmetické krémy či některé druhy léků. Med umí ničit na šedesát druhů bakterií. Oproti antibiotikům nemá vedlejší škodlivé účinky. Jeho pravidelné užívání preventivně posiluje imunitu organismu a účinně předchází civilizačním chorobám. Vědci zkoumají také jeho účinky na rakovinu tlustého střeva. Již tisíce let se med užívá na špatně se hojící poranění kůže, popáleniny, omrzliny nebo proleženiny.

Med dokáže doslova zázraky se zdravím

Pomáhá při nespavosti, stresu a migrénách. Urychluje léčení žaludečních vředů. Upravuje vysoký krevní tlak, rozšiřuje cévy a posiluje srdce. Prospěšnost čerstvého medu pro zdraví znaly a ctily naše babičky. Vědcům však o léčivosti medu stále scházel důkaz. Teprve švédský vědec Tobias Olofsson záhadu nedávno odhalil. Vypátral v medu bakterii kyseliny mléčné. „Náš objev potvrdil, že med obsahuje miliony přínosných bakterií kyseliny mléčné, o kterých dříve nikdo nevěděl. Včely medonosné je používají k ochraně nektaru, ze kterého vzniká med. Jsou důležitou součástí jejich imunitního systému,“ vysvětluje vědec. Bakterie, které produkují kyselinu mléčnou, se po staletí používají při přípravě jogurtů, másla, kefírů, nakládání zeleniny, výrobě vína atd. Tobias Olofsson současně upozorňuje na aktuální nebezpečí hrozící včelám. Od 70. let minulého století jich na celém světě ubývá.

Se včelami se mnohde zachází velmi špatně

Způsobují to nemoci, ale hlavně člověk. „Včelařské firmy ve Spojených státech mají mezi padesáti až sto tisíci úly. Chtějí ze svého podnikání vydolovat další peníze a zvyšovat produkci. Včelám dávají umělou potravu, tři až čtyřikrát za rok antibiotika, která jim škodí. Došli jsme do fáze, kdy už s nimi nejde zacházet o moc hůř,“ varuje Tobias Olofsson. Nezbývá než doufat, že včelky špatné lidské zacházení přežijí…