Legenda o amazonské královně VILCACOŘE

Tasurincha byl prvním z rodu Ashaninků. A protože byl zároveň první z lidí na světě, byl jeho život velice smutný a těžký. Musel si sám vařit, prát a lovit. Od praní a vaření ho bolely ruce, od lovu nohy, a od neustálého přemýšlení, co a jak udělá, ho bolela hlava. Jednou šel Tasurincha lesem, a protože si den předtím uvařil špatné jídlo, hrozně ho bolelo břicho. Cestou potkal pumu a postěžoval si jí, jak je mu špatně. Puma jej vyslechla a přistoupila k liáně, která rostla opodál. Seškrábala z liany nemnoho kůry a řekla Tasurinchovi, že je to vilcacora a ať si dá ten prášek pod jazyk, že mu určitě pomůže. A skutečně - Tasurincha byl za okamžik zbaven bolesti a mohl pokračovat v cestě. Po chvíli Tasurinchu rozbolela hlava. Uviděla ho však kapybara, která okamžitě poznala, že s Tasurinchou není něco v pořádku. Když zjistila o jaký problém jde, seškrábala trochu kůry z rostliny, která se pnula na blízkém stromě a řekla: "udělej si z toho prášku odvar a vypij ho". Když se Tasurincha zeptal, co mu to kapybara dala za lék, odpověď byla: "to je přece vilcacora". Tasurincha si poté ještě poranil ruku. Tehdy mu zase poradil tapír, aby si dal na ránu obklad z vilcacory. Tasurincha si uvědomil léčivou sílu vilcacory, a tak se lidé dozvěděli o rostlině, která má vynikající léčivé schopnosti.
 

Tolik praví stará legenda, která se od nepaměti traduje mezi amazonskými indiány. Ať už o pravdivosti této legendy budeme pochybovat či ne, jedno je jisté, jedinečná léčivá rostlina vilcacora skutečně existuje.
 

"Člověk má ve svém nitru ohromný potenciál nejenom tvůrčí, myšlenkový, ale také obranný. Celý problém je v tom, abychom probudili ty často spící, otupělé dovednosti a možnosti. Organizmus je při správné pobídce schopen léčit se sám." To jsou slova polského pátera Edmunda Szeligy, misionáře, který žije již 60 let v Peru, a který se mezi jinými zasloužil také o to, že vilcacora a jiné rostliny tropického deštného pralesa se těší v západní civilizaci stále větší pozornosti. Abychom byli přesní, musíme dodat, že o tuto pozornost se nezasloužil jen páter Szeliga, ale především léčebné úspěchy, které s vilcacorou a ostatními rostlinami dosahuje při léčení svých pacientů.

Devadesátiletý Edmund Szeliga žije již 60 let v limské čtvrti Miraflores, kde má svůj výzkumný ústav. Značnou část roku ale tráví mezi indiány z horního toky Amazonky, od kterých zná, pro nás Evropany udivující, metody léčení. Szeliga léčil v průběhu 30 let na 30 tisíc pacientů a kromě "běžných" nemocí léčí amazonskými rostlinami, především však vilcacorou, i těžké choroby jako jsou rakovina nebo AIDS. Léčivé účinky vilcacory jsou již potvrzeny mnohými lékaři a další příznivé posudky stále přibývají. Bylo zjištěno, že vilcacora je velice účinná při zánětlivých onemocněních, oparu, astmatu, žaludečních vředech a je zřejmě nezastupitelná při léčbě nádorových onemocnění. Je totiž stále více důkazů o tom, že výsledkem užívání vilcacory je zánik novotvarů a zamezování nekontrolovatelného růstu nádorů.